Vyprávěj...

Prostor pro vášnivé spisovatele.

Máte nezapomenutelný zážitek s dětmi? Podělte se o něj s ostatními.

Formulář pro odeslání vašeho zážitku naleznete dole na stránce.

 


svůj zážitek

Datum: 12.03.2013

Vložil: Katka

Titulek: les

V loni jsme byly se sousedkou v lese.Vyrazily jsme, vzaly jsme košík a do něj pití a malou svačinku pro Míšu.Když jsme konečně dorazily do lesa a začaly hledat houby naše Miška si začala zpívat,říkám si dobrý aspoň se mi neztratí.Jenže "zakopla"o houbu a na celý les začala ječet "mámíí, já jsem našla houbičku"v tom našla houbu i souseda a ta to samý, na celý les začala ječet "jééé,já mám taky houbu".Pochvala oboum děvčatům a šlo se dál a opět jak některá našla tak ječela.To už jsem nevydržela (leč můj tatínek je myslivec a vždy mi vštěpoval že v lese se nekřičí a nedělá se velký hluk) a oběma říkám "neřvete, vždyť jste jak Homolkovi".Souseda se začala smát a ptala se kdo jako je "ty seš Heduš(ukazovala jsem na sousedku) a ty Ludánek(Miška)".Pak najednou zmlkly obě to bylo divný, otočím se a sousedka v dobré víře Míše borůvky "jsou dobrý ochutnej" ta dala jednu do pusy a protože jí nikdy nechutnaly tak jí vyplivla aby to sousedka neviděla.Šli jsem dál a koukám že má Miška ruce v kapse tak jsem jí říkala "radši si je vyndej nebo zakopneš a natlučeš si pusinku"a ona že nemůže že by jí vypadl dárek pro tatínka."Jakej dárek pro tatínka"jsem řekly obě současně se sousedkou a naše Miška už vytahovala z teplákovky borůvky co jí natrhala sousedka.Samozřejmě půlka rozmačkaných.No myslela jsem že je obě roztrhnu jak hady.Když jsme přišly domů tak si na mě Miška stěžovala taťkovi že jsem na ni zlá,že měla pro něj dárek a já jí ho vyhodila.Tak jsme vysvětlila co a jak.Pak se na tátu Miška otočila a říká mu "jo a tati ode dneška se nejmenuju Míša ale Ludánka."Když jsem vše vysvětlila moc se tomu nasmál.

Odpovědět

—————

Datum: 26.01.2013

Vložil: Sněhurka

Titulek: Další přírůstek do rodiny??

Mám tři dcery - věkový rozdíl mezi první a třetí je 10 let. O lásce ke všemu živému mých holčiček jsem již psala. Měli jsme doma bílé myšky, morče, Korelu, dva psy,leguána,rybičky a plný dvorek užitečných zvířat - kachny,slepice,moráky,králíky,prasátko. Takže práce myslím až dost. Potrpěla jsem si na to,že vše má své místo a tak jsem se nadechla - kdože nechal kelímek s máslem v obýváku na stole? Samozřejmě nikoho nebylo a tak nesu do lednice. Kelímek se mi zdál nějaký lehký a po otevření jsem nechápala. V kelímku bylo černo - samí mravenci. Kdo to sem dal, kde se to tu vzalo? Načež má nejmladší Kristýnka - / 2 1/2 roku / se na mě provinile a zároveň prosebně podívala a řekla : " Dyš já ci taky švoje žvíšátko". Sama si je venku nasbírala - někteří už byli i mrtví - zřejmě jak to těma ručkama sbírala, tak je víc zmáčkla, ale hlavně,že jich bylo dost. :-)) Mravence jsme šly spolu pustit do trávy s tím, že by nám doma spapali všechnu čokoládku. To zabralo a večer se četla pohádka Polámal se mraveneček. Dnes je už i nejmladší dcera dospělá - chová hada a Chameleona a touží po psovi - což ji dnes u mě už neprojde :-)

Odpovědět

—————

Datum: 26.01.2013

Vložil: Sněhurka

Titulek: Šneci

Když byly dceři 3 roky milovala všechny zvířata včetně hmyzu. Spolu se sestřičkou (5 let) nasbíraly plnou krabici šneků a to byly jako jejich děti. Když jsem je volala domů,chtěly si "poklad" schovat na zahrádku - což jsem rezolutně zakázala,jelikož jsem v té době pěstovala veškerou zeleninu a dobře jsem věděla,jakou spoušť bych si tam dobrovolně svolením přivodila. Nechaly si tedy krabici před zahrádkou /vyvýšená zídka/ pod keři. Ráno jsem spěchala do práce,obě holčičky vypravila a vedla do školky. Co čert nechtěl,krabice se šneky neměla víko a všichni šneci byli vylezlí na cestě - bylo jich určitě kolem 200. (Bydlíme ve slepé ulici). Když je mladší dcera viděla, začala plakat,že ji utekly a chtěla je sbírat zpět do krabice. Marně jsem ji domlouvala,že šneci se schovají a že přijdu pozdě do práce. Nakonec jsme všechny posbírali a pro jistotu jsme je "schovali" za dům do trávy :-) Pak následovala koupelnová očista rukou, pak se chtělo kakat nejdřív jedna,pak hned druhá, pak zase koupelna..pětiminutová cesta do školky a má infartová cesta na kole do práce - 4 km,kterou jsem absolvovala za 12 minut. Od té doby nekamarádím s kolem. Po této zkušenosti jsem radši pořídila dcerce morče. To bylo radosti :-).

Odpovědět

—————

Datum: 20.01.2012

Vložil: Ataner

Titulek: koza

Byla jsem u kamarádky na návštěvě. Obě máme děti, které ještě nemluví naší řečí. Po kávičce jse šla kamarádka převléci, že půjdeme ven a její šestiměsíční David, když viděl prso-mlíko, tak "povídá" jůůů.....a měl jiskru v oku....ach ti chlapi.....

Odpovědět

—————

Datum: 15.04.2012

Vložil: Martina

Titulek: Re: koza

Ano, náš syn s pravděpodobně úplně stejným výrazem od půl roku do 10 měsíců na plavání bedlivě sledoval všechny maminky, když se převlékaly do plavek. Zní to neuvěřitelně, ale skutečně bylo vidět, že ho ta těla zaujala. I dnes jsou prsa jeho oblíbenou mou součástí (a to jsou mu tři roky...)

Odpovědět

—————

Datum: 02.11.2011

Vložil: Zuzka

Titulek: Korálky lesní víly


Korálky lesní víly



Když byly Lucce tři roky, vyrazili jsme celá rodina a rodina mé kamarádky Jarušky do lesa na houby. Jaruška má stejně staré děti, jako jsou ty moje, jen naopak - dcerku má ve věku Toma a syna ve věku Lucky. Tom se Zuzankou pobíhali spolu a Lucinka se pro změnu držela Vašíka...

Na jedné krásné pasece jsme se rozhodli posvačit a odpočinout si. Děti vesele skotačily kolem a tu a tam něco sebraly a strčily do kapsy. Tedy alespoň Vašek a Lucka... Byli jsme zvyklí, že si takto domů nosily kamínky, šišky, klacíky.

Cestou domů jsme jim tyto poklady pomáhali vždy zredukovat. Stejně tak i tehdy... Jenže tentokrát oba obsah svých kapes vehementně bránili. Lucka se rozčilovala:

"Maminó... nechej ně tó! To šou kolálky lešní víly..."

Nedala jsem na její lamentaci, protože jsem pojala neblahé podezření, které se vzápětí potvrdilo. Oba měli kapsy plné zaječích bobků v různém stádiu "tuhosti". Vysypávaly jsme s Jaruškou kapsy našich hledačů pokladů a vysvětlovaly jim pravý význam jejich "perel". Naštěstí to asi pochopili, protože přestali bobky bránit a po umytí rukou hygienickými kapesníčky jsme se všichni konečně mohli vydat k domovu.

Doma nás vítala babička:

"Ahoj vy mí vandrovníčci...tak copak jste mi přinesli?"

Otázka patřila hlavně mrňousům. Vašík jen pokrčil ramínky, že jako dnes nic. Lucka ji ale uzemnila svojí odpovědí:

"Babi, měli šme kolálky a mamina a teta je žahodily, víš?"

Babička se soucitně zeptala:

"A pročpak vám ty korálky zahodily?"

"Potože to bylo h...o!"

Babička jen spráskla ruce a my museli honem podat vysvětlení, kterak to vlastně bylo s těmi "korálky lesní víly". Takže nakonec i sama bábinka uznala, že tentokrát měly maminky pravdu, když jim "poklad" zahodily.

Odpovědět

—————

Datum: 02.11.2011

Vložil: Zuzka

Titulek: "Já nič, já žabil muchu..."

Lucka už byla nějaký ten týden doma a provoz domácnosti se pomalu ustálil v nově vyjetých kolejích...

Bylo nádherné sluneční odpoledne, Lucinka spinkala ve své postýlce, její tříletý bráška Tom si hrál na koberci se stavebnicí a ticho sem tam narušil jen bzukot much. Rozhodla jsem si tu vzácnou chvilku využít k četbě knihy. Tomáš opustil kostky a začal se po pokoji procházet s plácačkou na mouchy a milé bzíkalky likvidovat. Nechala jsem ho, neviděla jsem na tom nic špatného. Znovu jsem se ponořila do napínavého děje knihy. Z ničeho nic se pokojem rozlehl křik (no, spíše řev) malé Lucinky. Vyskočila jsem a na první pohled bylo jasné, co se stalo. Prozradil to dokonalý otisk plácačky na její tvářičce a Tom krčící se za postýlkou. Malou jsem uchlácholila a ptám se Toma, proč to udělal a že si to s ním potom vyřídím nejen já, ale i táta. Tomáš tam stál a bezelstně povídá:

"Ale já nič... já žabil muchu..."

Naštěstí to na naší princezně nezanechalo žádné následky a když se někdy škorpí s bratrem, ten z legrace napřáhne a říká jí: "Dávej si pozor na pusu... abych nežabil muchu..."

A to Lucince táhne na 16 a Tomovi na 19 let! Pořád jako malé děti...

Odpovědět

—————

Datum: 02.11.2011

Vložil: Zuzka

Titulek: Mrkev

Dodnes mám v paměti dceřin komentář ke konzumaci dušené mrkve. Tehdy si chudák babička mylně myslela, jakou dobrotu té malé žábě neuvařila, ale sprcha přišla záhy:

"No, dobrý, no. Každej normální člověk má za předky opice. Koukám, že naše rodina pochází z králíka."

"Ale Lucinko, já myslela, že ty mrkvičku ráda..."

"Jo, to jo. Ale syrovou. Babi, radši bych na tom talíři viděla některého z těch ušatých předků...."

Odpovědět

—————

Datum: 29.10.2011

Vložil: Pavel

Titulek: pusa

Byli jsme na návštěvě u manželčiny rodičů. Děda odchází k večeru do práce a loučí se s dětmi pusou. Já odcházím společně s ním ven, protože mu chci pomoct s naložením nějakých věcí do auta. V tu chvíli se mě Evička ptá: " Tati, kam jdeš? Ty mu jdeš dát taky pusu?" :-)

Odpovědět

—————

Datum: 25.10.2011

Vložil: Lucie Berušky

Titulek: Pásovec

Jsme s tříletou dcerou v ZOO.. ukazuju jí zvířátka a najednou vidím nějaké nespecifikovatelné zvíře a říkám: " Leontýnko, vidíš to?, co je to za zvířátko!" Moje dcera se na mě podívá a s údivem říká: Pásovec, to nevíš:-))

Odpovědět

—————