Datum: 02.11.2011

Vložil: Zuzka

Titulek: "Já nič, já žabil muchu..."

Lucka už byla nějaký ten týden doma a provoz domácnosti se pomalu ustálil v nově vyjetých kolejích...

Bylo nádherné sluneční odpoledne, Lucinka spinkala ve své postýlce, její tříletý bráška Tom si hrál na koberci se stavebnicí a ticho sem tam narušil jen bzukot much. Rozhodla jsem si tu vzácnou chvilku využít k četbě knihy. Tomáš opustil kostky a začal se po pokoji procházet s plácačkou na mouchy a milé bzíkalky likvidovat. Nechala jsem ho, neviděla jsem na tom nic špatného. Znovu jsem se ponořila do napínavého děje knihy. Z ničeho nic se pokojem rozlehl křik (no, spíše řev) malé Lucinky. Vyskočila jsem a na první pohled bylo jasné, co se stalo. Prozradil to dokonalý otisk plácačky na její tvářičce a Tom krčící se za postýlkou. Malou jsem uchlácholila a ptám se Toma, proč to udělal a že si to s ním potom vyřídím nejen já, ale i táta. Tomáš tam stál a bezelstně povídá:

"Ale já nič... já žabil muchu..."

Naštěstí to na naší princezně nezanechalo žádné následky a když se někdy škorpí s bratrem, ten z legrace napřáhne a říká jí: "Dávej si pozor na pusu... abych nežabil muchu..."

A to Lucince táhne na 16 a Tomovi na 19 let! Pořád jako malé děti...